Bolest je důležitý obranný a varovný nástroj těla, které nemá jinou možnost, jak nám říci, že něco děláme špatně.
Bolest, pocit diskomfortu nebo nemoc jsou řečí těla. Tímto způsobem k nám hovoří tělo. Jiný prostředek k vyjádření tělo nemá. Proto jsou zdravotní potíže jediným komunikačním nástrojem těla, jak nám sdělit důležité informace pro nás. Nemoc představuje smysluplné sdělení, kterým nám naše duše říká, že je potřeba nevyřešené vnitřní konflikty dostat z podvědomí do našeho vědomí. Nemoc je ztělesněním toho, co nechceme přijmout.
Mnozí z nás mají nesnadný přístup k vlastním emocím nebo své emoce potlačují a nedokáží je zpracovat nebo ventilovat. To si často člověk ani neuvědomuje, je to jeho podvědomě zvolená strategie, jak se vypořádat s nepříjemnými pocity. Pocity a emoce jsou jazykem duše. A my jsme tím, čím jsou naše emoce.
Pak je tu naštěstí naše tělo, které je velice reaktivní a na všechny naše pocity nám vrací potřebnou odezvu. Tak je naše tělo odrazem našeho vnitřního stavu. Se svým nitrem možná nejsme ve spojení a věci se tam dějí nevědomě, nebo si své pocity a potřeby uvědomujeme, ale je obtížné je v dané situaci nebo životní etapě realizovat. V obou případech k nám začne promlouvat tělo. A signály těla už většinou není tak snadné přehlížet.
Co je účelem řeči těla?
Pomocí fyzického těla dostáváme zprávu o tom, jak na tom jsme. Pokud nás něco v těle bolí, je to zpráva o tom, že něco v našem životě není v souladu s námi samými. Někde jsme šli sami proti sobě a je potřeba to změnit. Poslouchat signály těla je důležité. Upozorňuje nás na to, že v některé oblasti života jsme něco zanedbali. Nerespektovali jsme nebo dokonce ani neslyšeli to, co se nám naše duše prostřednictvím pocitů snažila celou tu dobu sdělit.
Alopatické léky nás zbaví bolesti a už ji nevnímáme. To je jistě příjemné (opomenu-li vedlejší účinky léků), ale nic se nevyřešilo. Opět se nám naše tělo podařilo umlčet a nemusíme ho poslouchat a dál si můžeme jít svou cestou a můžeme nějakou dobu vesele ignorovat všechna sdělení našeho těla. To je jistě do určitého okamžiku možné a spousta lidí to přesně takto dělá. Dokonce se nějakou dobu může zdát, že to funguje. Ale pak možná i léky přestanou fungovat nebo se zdravotních komplikací objeví více, nebo jsou vážnějšího rázu a nám dojde, že ignorace sebe sama není cestou k uzdravení, je to cesta opačným směrem.
Tělo nás jednoho dne donutí se do něj opravdu podívat, spojit se s ním a začít s vlastním tělem spolupracovat. Vaše tělo je největší přítel Vás samých. Je to Váš chrám, Vaše osobní zhmotnělá energie, díky které se můžete pohybovat zde na Zemi. Tento úžasný nástroj Vám pomáhá dělat pokroky, pokud mu nasloucháte. Tak i díky bolesti nám naše tělo může pomoci najít cestu k lepšímu životu.